První vrhací operace z pražských fasád

Hussetský průvod v čele s knězem Janem Želevským zaútočil 30. července 1419 na pražskou Novoměstskou radnici a vyvrhl královy zástupce z oken na ulici v takzvané První obraně Prahy.

Pozadí

Jan Hus vystoupil proti papeži za prodej odpustků v Čechách, aby získal peníze, což se nepovedlo českému králi Václavu IV., který se podílel na prodeji odpustků. Bez královy podpory byl nakonec Jan Hus vyhnán a uprchl do jižních Čech, kde zůstal dva roky v exilu.

Když Kostnický koncil V roce 1415 byl Jan Hus požádán, aby přijel přednést své názory. Po svém příjezdu byl ale český reformátor zatčen, odmítl ustoupit ze svých názorů a nakonec byl upálen na hranici na základě obvinění z kacířství. Potíže v Čechách začaly brzy poté, co husitští kazatelé nabádali své stoupence, aby se chopili zbraně proti katolickým panovníkům.

První vrhací operace z pražských fasád

Lidé přes sebe křičeli, aby rozbili brány. Jan Želevský nájezdníky neustále povzbuzoval: „Nebojte se, děti Boží!

Pod útokem paprsků přivezených z nepřátelské budovy se otevřely brány a všichni se vrhli po schodech nové radnice. Členové zastupitelstva na poslední chvíli zavřeli dveře zasedací místnosti sedátkem, ale nebylo jim to k ničemu.

Tak začala husitská revoluce 30. července 1419 podle Jana Bauera, který knihu napsal Revoluční události českých dějin. „V krátké době byli zajati conseileři a Jupiter Jan Podivínsk a vyhazováni z oken na oštěpech a sudech. Ti, kteří pád přežili, byli na místě brutálně napadeni,“ popisuje tehdejší události Bauer.

Historik Peter Schering označil události v novém městě Praze za pečlivě zorganizovaný převrat. „Skutečnost, že obětem byly ponechány jejich cennosti, které měly v tu chvíli u sebe, svědčí o dokonalé přípravě a směru převratu,“ napsal Orenig.

Ani podezření ze špatných úmyslů nesmělo lpět na násilné smrti nepřátel obsedantního výkladu slova božský zákon.

Co ale přimělo českou veřejnost k tomu, že se čtyři roky po upálení Jana Husa v Kostnici chopila zbraní a postavila se pod vlajku trofeje? „Čtyři roky jsou přece jen dlouhá doba a počáteční hořkost a hněv musely poněkud opadnout,“ napsal Bauer ve své knize.

V Čechách v té době došlo k faktickému rozpadu královské moci. Král Václav IV., již přemožený alkoholismem, se vzdal vládě nad zemí a jen občasnými záchvaty hněvu ukázal, že je stále králem.

„Zdá se, že unavený a znechucený král nevnímá, co se v té době dělo v jeho zemi. Chtěl jen klid bez překážek a trvalé bydliště na svých oblíbených zámcích a lesích kolem nich,“ napsal historik Jerry Spovacic.

Vyhnání protihusetských policistů do nového města Prahy prostě vrátilo celou Prahu do husitských rukou a dalo králi pochopení, že husité neustoupí. Následný brzký zánik Václava IV. byl slámou, která zlomila hřbet revolučního kolapsu.

Události let 1414 až 1419 a skutečnost, že husitští politici podmínili nástup Zikmunda Lucemburského na český trůn respektováním zásad bezprostředních příčin vypuknutí husitské revoluce, leží v oblasti politické, církevní a náboženské.