Čechy byly ve skutečnosti jedinou venkovskou českou osadou ve státě New York.
„Myslím, že to bylo vytvořeno v roce 1855 čtyřmi nebo pěti rodinami z Čech, které si jednoduše koupily levnou zemědělskou půdu a začaly tam pracovat.“
„Měla to nádherná historie. Přišlo stále více Čechů – dokonce i těch, kteří se tam přestěhovali z New Yorku.“
Navštívil jsem to před třemi lety. Nejprve uvidíte sochu Jana Husa a pak obrovský hřbitov plný českých jmen.
Pak je tu české muzeum, které vypadá jako hangár na letišti [laughs] Z vnějšku nic zvláštního.
„Ale když vstoupíš, uvidíš neuvěřitelný kus české historie. Vidíš české kroje, vidíš sklo, vidíš plakáty, obrazy, knihy lidových písní, české noviny.“
„Je neuvěřitelné, že tito lidé, tito chudí rolníci, kteří žijí na Long Islandu, mají takovou energii, peníze a vášeň pro zachování českých tradic a české historie.“
„Je neuvěřitelné, že tito chudí rolníci na Long Islandu mají takovou vášeň pro zachování českých tradic a historie.“
„Samozřejmě, dnes tam nežije mnoho Čechů, ale dobrovolníci muzeum stále sledují.“
„Mají neuvěřitelný archiv, který musí být nějakým způsobem uchován a uchován pro budoucí generace.
„Zkusil jsem tedy zavolat na místní univerzitu a řekl jsem:„ Hej, lidi, můžete poslat pár studentů se skenery, jen abyste si uložili staré obrázky, zvukové pásky a noviny, protože to nebude trvat věčně.
„ A ani dnešní dobrovolníci – ve věku od 70 do 80 let – nevydrží věčně.
Řekl jsem tedy, prosím, zachraňme tuto část české historie.
Kontaktoval jsem také České a Slovenské národní muzeum v Cedar Rapids, které se stalo součástí sítě Smithsonian.
Tím se otevřelo několik příležitostí a možností financování tohoto muzea.
„Zeptal jsem se jich, můžete jen sledovat tato malá místní muzea napříč státy a proč nezkusit zachránit materiály – protože jsou opravdu neuvěřitelné.“
Pro Čechy, kteří se přistěhovali do New Yorku po roce 1948 a později po roce 1968, bylo mnoho zajímavých jmen, lidé jako Geishy nebo George Voskovic, Ferdinand Perotka, Ladislav Sutnar, Rudolf Verkosny, samozřejmě Miloš Foreman, Jan Lucas. Který z nich měl podle vás největší dopad ve Spojených státech?
Herec Jiří Voskovec se stal velmi slavným. Hrál na Manhattanu, dokonce ve dvou hrách s Richardem Burtonem a Elizabeth Taylor.
„Když se vrátím trochu zpět do historie, chci také zmínit Rudolfa Fremela, skladatele a klavíristu, který se stal zářící hvězdou na Broadwayi.“
Totéž platí pro Miloše Fuhrmanna, který také pobýval v New Yorku, tehdejší zaměstnanci československé kanceláře v Rádiu Svobodná Evropa.
„Zmínil jsem se o Ferdinandovi Piotkovi, ale byli tu i další, další novináři, kteří byli v Československu a později i dobře známí.“ [Communist] Puč začal fungovat v Rádiu Svobodná Evropa.
„Byla tam také Yara Kohut, komik a herec, Rudolf Gilovský, Miroslav Kuhak, Zdeněk Elias, Jan Stránský – všechna tato jména si zaslouží vlastní knihu.“
„Díky jejich rodinám stále existují nějaké papíry a osobní archivy.“
„Procházím tyto dokumenty a sleduji, jak bohatý byl společenský a kulturní život Čechů v New Yorku, dokonce i v padesátých letech, kdy Čechů nebylo mnoho.
„Političtí přistěhovalci přinesli společnosti osvěžující nový vzduch.“
Ale nově příchozí, političtí přistěhovalci, přinesli něco nového. Přivedli do komunity čerstvý, čerstvý vzduch.
Ačkoli existovaly některé filozofické názory, které nesdílely se starými Čechy žijícími v Americe.
Dokonce i část české komunity ocenila převzetí komunisty. Řekli, že to bylo poprvé v českých dějinách, kdy veřejné bohatství patřilo všem – nejen církvi, aristokracii nebo bohatým, ale všem lidem.
Dokonce i část české komunity ocenila převzetí komunisty.
„Nově příchozí, 48, samozřejmě nemohli tuto myšlenku sdílet, protože komunisté je vyloučili a museli odejít – jinak by je komunisté uvěznili nebo dokonce zabili.“
Abych se vrátil trochu, George nebo Jerry, Voskovich, byli na chvíli drženi na slavném Ellisově ostrově a byla tam nějaká kampaň za jeho propuštění. Co to bylo za příběh?
Ano, George Voskovich pobýval během druhé světové války ve Spojených státech a pravidelně spolu s Janem Werichem od roku 1942 koncertoval v Voice of America.
Poté se rozhodl po druhé světové válce vrátit do Spojených států, ale byl obviněn z toho, že je komunista nebo komunistický špión nebo cokoli jiného – a to byl důvod, proč zůstal na Ellisových ostrovech 11 měsíců.
„Snažil se bránit a snažil se prokázat své protikomunistické postoje, ale trvalo to dlouho a mnoho Čechů v New Yorku, včetně Ferdinanda Beirutky a dalších z rádia Svobodná Evropa, poslalo zprávy, že Voskovic nikdy nebyl komunista a měl by být propuštěn.
Ale kvůli nějakým byrokratickým překážkám to vlastně trvalo 11 měsíců.
Později ve skutečnosti natočil film v roce 1955 [I Was Accused] O jeho zkušenostech z Ellis Island.
Další zajímavou věcí je, že nikdy nenavštívil Sochu svobody [adjacent to Ellis Island]Protože na Ellis Island, když stál za plotem nebo za oknem, pozoroval Sochu svobody a život New Yorku na Manhattanu.
A byl to pro něj jakýsi symbol: že byl zatčen, že byl za zdmi a nemohl vstoupit do Ameriky.
Až do konce svého života tedy Sochu svobody nenavštívil.
Poté byl naštěstí propuštěn a soud uvedl, že šlo pouze o falešné obvinění, a nikdy nebyl komunistou.
Ale Vuskovi nebyl jediný případ. Když v polovině padesátých let nastaly McCarthyho roky, mnoho českých politiků a mnoho českých přistěhovalců bylo obviněno z toho, že byli komunistickými špiony.
Jedním z důvodů, které přiměly Huberta Repku, bývalého ministra československé vlády, k návratu do Velké Británie z Ameriky, bylo to, že v tisku proběhla velmi ošklivá kampaň, že byl komunista a že byl jedním z důvodů Uchopení moci komunisty v Československu.
„Mám dokonce přepisy slyšení mimoamerické činnosti McCarthyho komise.
„Někdy je to tak vtipné a šílené, jaký je důkaz – podle amerických vyšetřovatelů – že ten člověk byl komunista.“
„Například jako studentský vůdce vedl Rybka v roce 1935 delegaci do Moskvy a dokonce 20 let poté byl„ komunistický “- navštívil Sovětský svaz.
Rád bych zakončil osobnější otázkou. Píšete, že vaše babička Anna Bulacová si užívala svůj americký sen v New Yorku. Pověz nám o tom.
Žila v malé vesnici Březová poblíž Zlína na Moravě a její starší sestra už nějakou dobu žila v New Yorku; tam se provdala a měla děti.
„A když tato sestra navštívila Moravu, řekla sestře, která měla 14 let, hej, proč se nepřipojíš ke mně? Proč nepůjdeš se mnou do Ameriky?“
Řekla: Ach, proč ne? Může to být zábava.
„V Hamburku jsem si opravdu uvědomil, že to byl pravděpodobně nejhorší nápad, jaký kdy měla.“ [laughs] A začala plakat.
„Ale nebylo cesty zpět – lístek byl skutečně zakoupen. Tak jsem se přestěhoval do Ameriky.“
Zůstal jsem tam celkem devět let. Pracoval jsem jako služebná v domě té sestry a poté pracoval v hotelu na Long Islandu a jinde.
Pak přišla první světová válka a ona se nemohla vrátit – a zůstala tam devět let.
„Když jsem se v roce 1921 rozhodl navštívit Moravu, jen na léto, jen na dovolenou, potkal jsem svého praděda a nikdy jsem se do Ameriky nevrátil.“
„Takže to byla jen malá část jejího života, ale stále měla kontakt s mnoha svými bývalými přáteli.“
„Stále mám nějaké dopisy, nějaké pohlednice a dokonce i starou tašku, kterou si moje prababička přinesla z Ameriky.“
Mluvila plynně anglicky, což bylo pro tento region Moravy neobvyklé.
Dokonce i moje babička si pamatovala, že o svých zkušenostech v New Yorku hodně mluvila.
„Stále mám nějaké dopisy, nějaké pohlednice a dokonce i starou tašku, kterou jsem si přinesl z Ameriky – takže stále existují některé části této rodinné historie.“
Obecný hudební guru. Vášnivý myslitel. Milovník popkultury. Vášnivý fanoušek zombie.
