Chytilová předčí i brilantního Jiřího Menzela v rozkošné kritice pietismu a askeze spojené s českým stalinistickým režimem za prezidenta Husáka. Sedmikrásky jsou cvičením v revolučním modernismu, anarchickém dadaismu v duchu a formě. 21 poslanců se ohradilo proti nadměrnému plýtvání jídlem ve filmu a Chytilová musela svůj film obhajovat z morálně komunistických důvodů: totiž že obě hrdinky (Marie 1. Jitka Šírková, Marie 2. Ivana Karbanová) byly rozmazlené spratky, které je třeba odsoudit jako tolik odpadu. v politickém těle.Za dělnický stát. Víme ale, že jsou to feministické anarchistky, které se (dějově) živí hloupými starci, kteří jim kupují večeři, a (z hlediska poetické textury filmu) vše zpochybňují s nezkrotnou vervou kreslených postaviček. (Dokonce jedí obrázky jídla z lesklých časopisů.) Nás, diváky, těší (i dnes v novém tisíciletí) duch požehnaného nihilismu, který Chytilová vykouzlila v těch nebezpečných, ale vzrušujících dnech Pražského jara. Nejdřív Kafka (Amerika), pak Hašek (Dobrý voják Švek), pak Věra Chytilová. DAISIES patří mezi deset nejlepších filmů, které jsem kdy natočil.
Obecný hudební guru. Vášnivý myslitel. Milovník popkultury. Vášnivý fanoušek zombie.
