Tento článek je určen pro naše předplatitele
Kdysi dávno, v pochmurném roce 1985, kdy… Konstantin Černěnko Zemřel pouhých třináct měsíců po Juriji Andropovovi a Michail Gorbačov se stal prezidentem Sovětského svazu, který byl tehdy ještě zemí, která měla trvat věčně. Jerry Dienstbeerjeden z nejinspirativnějších Charta 77 Disidenti v masivním šedém Československu v čele s Gustávem Husákem napsali půvabnou a velmi utopickou esej s názvem Můj věk, Evropa („Snění o Evropě“).
Jádrem jeho utopie byla vize kontinentu bez dvou mocenských bloků, ani Varšavské smlouvy, ani NATO, kde by si všichni občané užívali pokojného života ve „společném evropském domově“: Čechoslováci, pobaltské státy a Jugoslávie vedle sebe. NATO. Němci (samozřejmě sjednocení!), Norové a Britové; Věřte tomu nebo ne, v té době snil o Rusech, kteří se připojí k velké evropské rodině.
V magickém obratu událostí trvalo necelých pět let, než se Jiří Dienstbier stal ministrem zahraničí Československa po revoluci v roce 1989, kterou pro její mírumilovnou a civilní povahu nazval „něžnou“ či „sametovou“.
Jedno z nejčastějších hesel, které bylo v nevinně naivních listopadových dnech k vidění na transparentech zdobících československá náměstí, bylo svou povahou značně rozporuplné, neboť znělo „Zpátky do Evropy“ nebo „Zpět do Evropy“, což se v zemi tak geograficky popsané jako nesmyslné. Ve střední Evropě.
Získejte to nejlepší z evropské žurnalistiky přímo do vaší schránky každý čtvrtek
Ale byla tam deklarace ambicí dosáhnout utopie…
Nezávislý obhájce jídla. Celkový myslitel. Certifikovaný spisovatel. Televizní ninja. Profesionální tvůrce. Hip-friendly twitter feťák. Hrdý průzkumník. Bacon nadšenec.
