V roce 1939 podnikl Trott několik cest do Anglie, aby vyvíjel tlak na britské úředníky a své přátele – což zahrnovalo setkání s Astorsem a Chamberlainem během jeho dvojí mise pro Oswartigues Amt a Odboj.
Po návratu do Německa připravil zprávu o návrzích a přijetí – nacistický účet, který byl určen pro oči vyšších členů strany. Hitler viděl jen jeho zkrácenou verzi. Někteří Britové to viděli jako sedativum. „Myslím, že ten pocit z toho byl tehdy sporný,“ říká David Boyle. Nechápali, proč jsou připraveni svou vládu vypovědět.
Svůj dvojí úkol prozradil příteli z vysoké školy Maurici Borovi, který se zeptal, co se stane s nedávno nárokovanými zeměmi, jako jsou Sudety. Trott dal jasně najevo, že si budou muset udržet podporu německé pravice. Bora usoudil, že Pstruh je „skutečně na straně nacistů“ a ukázal mu dveře.
Pstruh se vydal do Spojených států na podobnou misi. Bora napsal vlivnému příteli ve Washingtonu a varoval ho před Pstruhem. Stejně jako v Británii cesta začala dobře, ale sklouzla do neúspěchu a pochybností. Trott zjistil, že ho pronásleduje FBI. Německý historik Joachim Feist napsal: „Od svého zápasu s Borou, ne-li dříve, byl Pstruh obklopen šeptem, že byl ‚špion‘ nebo ‚nacistický agent‘.“ Zdálo se, že on sám tyto výtky povzbuzoval.
V roce 1940 se Trout oženil s Claritou Tieffenbacherovou, se kterou se poprvé setkal v Číně. Brzy po svatbě oficiálně vstoupil do diplomatického sboru, vstoupil do strany – nejlepší způsob, jak bojovat proti nacistům. V kanceláři dokonce nosil nacistický odznak. I v Německu to bylo vždy podezřelé.
Pstruh se stal prominentním členem Kreisauského kruhu, skupiny intelektuálů, aristokratů, křesťanů a socialistů, kteří se stavěli proti nacistům. Pstruh byl klíčový pro udržování kontaktu mezi odbojovými skupinami. S využitím své pozice na ministerstvu zahraničí jako krytí pravidelně cestoval do Švédska, Švýcarska a Itálie – snažil se navázat kontakty mezi spojenci a odbojem, předávat zprávy a udržovat styky s antinacisty na levici i pravici. Úsilí si vybralo svou daň – byl vyhublý, zlomený a fyzicky vyčerpaný. Kamarádovi se přiznal, že byl marností jejich snažení „hořce frustrován, dokonce zdrcen“.
„Britská vláda ve skutečnosti nehrála míč,“ říká David Boyle. Začali v tu chvíli trvat na bezpodmínečné kapitulaci. Von Trout byl Brity zklamán.“
Došlo k několika pokusům o atentát na Hitlera, ačkoli k nejznámějšímu pokusu došlo 20. července 1944, kdy Klaus von Stauffenberg schoval bombu do kufříku a zúčastnil se konference na velitelství Wolf’s Lair.
Obecný hudební guru. Vášnivý myslitel. Milovník popkultury. Vášnivý fanoušek zombie.
