A její matka umírala na tuberkulózu.
„Okamžitě jsme se poznali, ale nemohli jsme spolu mluvit, protože jsem mluvil jen německy a zapomněl jsem na český jazyk,“ Řekla BBC Radio v roce 2012 O shledání. „Měli jsme mít překladatele z Lidic, který nám pomáhal mluvit, a moje matka mi řekla, že si vždycky myslela, že žiji, a že mě ještě uvidí.“
Po smrti své matky v Praze na konci roku 1946 odešla Mary k tetě do Kladna. Vystudoval jsem ošetřovatelskou školu v Ostravě.
Byla svědkem své zkušenosti s holocaustem, když v říjnu 1947 svědčila u norimberského soudu s členy hlavního úřadu pro rasu a přesídlení. Pak bylo Mary jen patnáct let, jedna ze tří lidí – dva teenageři a žena středního věku – aby toho dne svědčila o masakru a jejich životech poté.
V polovině padesátých let se provdala za Františka Sobka, který přijal ženskou verzi jeho příjmení, a měla dceru Ivanu. V roce 1955 se přestěhovali z Ostravy do Ledes, který byl přestavován. Nastoupila do řady místních správních funkcí a byla sekretářkou Národního výboru Lydis, který převzal správu a provoz obce.
A stále vyprávěla svůj příběh, hlavně dětem. V červenci 2018 Ona a její vnučka Carolina, které bylo v té době 10, si oblékly kytici Na podlaze gymnázia v Kladně u příležitosti místa, kde v roce 1942 Gestapo oddělilo Marii od její matky.
Kromě své dcery a pravnučky paní Sobikovou ušetřili dvě pravnoučata a tři pravnoučata. Její manžel zemřel v roce 1990.
Před smrtí matky Sobekové vzala svou dceru na zříceninu Lidic.
„Řekla jsem Marii, uvidíme se s tvým otcem,“ řekla Elizabeth Clarková, lektorka novinářství na Texaské univerzitě v San Marcos. Kdo píše o Lidicích pro projekt psaní fakulty. „Mary nejprve nechápala, že šli do masového hrobu, kde byl pohřben. “
Nezávislý obhájce jídla. Celkový myslitel. Certifikovaný spisovatel. Televizní ninja. Profesionální tvůrce. Hip-friendly twitter feťák. Hrdý průzkumník. Bacon nadšenec.
