Tchaj-wan by měl posílit vztahy se střední a východní Evropou

Pobaltské státy Estonsko a Lotyšsko nedávno oznámily svůj odchod z rámce spolupráce mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy, v současnosti také známé jako „14 + 1“. Tallinn a Riga šly ve stopách Vilniusu, který loni shromáždění opustil, přičemž litevský ministr zahraničí Gabrilius Landsbergis prohlásil, že program spolupráce mezi Pekingem a východní Evropou nepřinesl Litvě „téměř žádné výhody“.

Rámec, který byl založen v roce 2013, se zaměřil na „spolupráci a rozvoj oboustranně výhodnou“ a sliboval ziskové investice do infrastruktury a obchodní dohody.

Neschopnost Pekingu splnit své sliby uvedlo klíčovou iniciativu pro zapojení Číny a střední a východní Evropy (CEE) do krizového režimu – po odchodu tří pobaltských států řada dalších zúčastněných zemí postupně snížila úroveň svého zastoupení v summitů mechanismu nebo odmítli vyslance vyslat vůbec. Trpělivost Evropanů zjevně dochází, protože ani velké projekty v některých zemích kontinentu, které jsou nejpřátelštější k Pekingu, nesplňují masivní závazky.

Ne všechny dynamiky však lze vysvětlit pouze ekonomikou. Ve světle pokračující ruské invaze na Ukrajinu jsou vlády a občanské společnosti v zemích střední a východní Evropy stále více znepokojeny údajným „přátelstvím bez hranic“ mezi Pekingem a Moskvou. Tichá podpora Pekingu ruským zvěrstvům na Ukrajině umocňuje nenávist, kterou Evropané, zejména ti na východě kontinentu, pociťují vůči Číně.

Bezpečnostní obavy ohledně čínského vlivu v Evropě však předcházely ruské invazi na Ukrajinu 24. února. Evropské obranné a zpravodajské agentury pravidelně odkazují na širokou škálu nástrojů, které Peking používá pro operace vlivu. Letošní obecná zpráva estonské zahraniční zpravodajské služby ukázala, že pobaltskými státy se šíří vzájemně se posilující narativy v čínských a ruských propagandistických kanálech. Litevské hodnocení národních hrozeb navíc zdůraznilo, že ambice Číny ovládnout pokročilé technologie představují kritickou hrozbu pro Evropu a NATO.

To bylo posíleno zjištěními České Bezpečnostní informační služby. Zprávy agentury, které popsaly Čínu jako „rostoucí a komplexní zpravodajskou hrozbu“, zdůrazňují potenciální ekonomickou a znalostní ztrátu prostřednictvím čínských informačních a vlivových operací zaměřených na akademické instituce, včetně dohod s čínskými institucemi patřícími do „Sedmi synů národní obrany“. .

Rostoucí deziluze z Pekingu v evropských metropolích poskytuje Tchaj-peji příležitost prosadit se jako spolehlivý a důležitý partner v indicko-pacifickém regionu. Od vypuknutí pandemie COVID-19 Tchaj-wan efektivně využívá lékařskou a legislativní diplomacii k posílení svých vztahů s Evropou, zejména se zeměmi na východě kontinentu.

Je však nezbytné, aby tyto snahy přesahovaly náhodné projevy dobré vůle a podléhaly více institucím.

Administrativa prezidenta Tsai Ing-wen (蔡英文) by měla rozšířit své podnikání v následujících třech oblastech: zahraniční investice, subnárodní diplomacie a posílení vztahů s partnery v Evropě napříč stranickými zlomovými liniemi.

Ekonomické výměny jsou jádrem vztahů mezi Tchaj-wanem a EU. Evropský parlament ve své vůbec první nezávislé zprávě o vztazích s Tchaj-wanem vyzval Evropskou komisi, aby „urychleně“ zahájila práce na bilaterální investiční dohodě s Tchaj-pej.

Místopředsedkyně Evropského parlamentu Nicolas Beer během své červencové návštěvy Taipei zdůraznila význam tohoto nástroje.

Investiční toky mezi oběma stranami jsou však stále značně nevyvážené. Zatímco EU zůstává hlavním zdrojem přímých zahraničních investic (FDI) na Tchaj-wanu, tchajwanské investice v EU představují pouze 2 procenta celosvětového objemu přímých zahraničních investic na Tchaj-wanu. Na rozdíl od Číny nemůže Tchaj-wan diktovat fungování svých společností.

Založení specializovaného fondu pro investice ve střední a východní Evropě Národní radou pro rozvoj a vysokými investičními delegacemi z Tchaj-wanu do regionu poskytlo základ pro zvýšený odliv přímých zahraničních investic z Tchaj-wanu do Evropy.

Úzká koordinace s domácím soukromým sektorem a klíčovými zúčastněnými stranami veřejného sektoru v Evropě však zůstane klíčová pro kultivaci vyváženější hospodářské dynamiky.

Za tímto účelem je domácí diplomacie důležitým nástrojem vnější angažovanosti. Nedávné podepsání dohody o partnerství mezi vládou města Kaohsiung a slovenskou Bratislavou byl pozitivní vývoj.

Potenciál pro subnárodní výměny s Evropou, a zejména střední a východní Evropou, je však stále nedoceněný. Přestože Tchaj-wan úspěšně přijal subnárodní vztahy se Spojenými státy, přičemž několik států provozuje zastoupení v Taipei, subnárodní partnerství mezi Tchaj-wanem a střední a východní Evropou jsou málo různorodá a v Tchaj-pej seskupená. Některé vazby, jako je dohoda o sesterském městě mezi Taoyuanem a polským městem Radom, jsou ve skutečnosti nečinné.

Kromě podpory mezilidských výměn mohou mechanismy subnárodní diplomacie přinést i pozitivní ekonomické externality. Subnárodní ekonomické vazby mohou dále propojit internacionalizaci tchajwanských malých a středních podniků s evropskými trhy, maximalizovat export a investice a využít potenciálu pro vytváření pracovních míst.

Je nutné uznat, že jedním z důvodů nedávného rozšíření vztahů mezi Tchaj-wanem a zeměmi střední a východní Evropy byla politická dynamika, se kterou se setkáváme v hlavních městech celého regionu. Koaliční vlády tvořené středovými a středopravými stranami ve Vilniusu, Praze a Bratislavě přijaly spolupráci s Tchaj-wanem na základě pragmatických a normativních úvah.

Tchaj-wan by neměl upadnout do dilematu spoléhání se na politické a obchodní elity, které jsou jednotné politické orientace, a neměl by se vyhýbat krátkozrakému stylu jednání Číny v Maďarsku a dříve v České republice za vlády premiéra Petra Fialy. Silné mezilidské výměnné programy a víceúrovňové informační iniciativy budou klíčem ke snížení zranitelnosti Tchaj-wanu vůči negativním dopadům volebních výkyvů v partnerských zemích.

Rostoucí podezíravost vůči Pekingu napříč Evropou poskytuje Tchaj-peji příležitost prosadit se jako spolehlivý a důležitý partner sám o sobě. Tchaj-wan by již neměl být odkázán na pouhé dílčí téma v rámci širších čínsko-evropských vztahů.

Možnost plného využití potenciálu přítomného okamžiku přitom závisí i na uvážlivé zahraničněpolitické tvorbě národa. Vzhledem k tomu, že ekonomické vztahy a vztahy mezi lidmi jsou středem interakcí mezi Taipei a evropskými hlavními městy, další institucionalizace vztahů a hmatatelné výsledky projektu určí, zda vztahy mohou pokračovat na současné vzestupné trajektorii. Příběh Číny ve střední a východní Evropě je připomínkou toho, že rtěnky prostě neškrtnou.

Marcin Jerzewski je vedoucím tchajwanské kanceláře Centra pro evropské hodnoty pro bezpečnostní politiku.