Vysvětlení 3 rčení o českém lidu

Češi mají spoustu rčení a nějaké rčení o sobě. Zde jsou tři z nich a vysvětlíme nejen, co znamenají, ale také odkud pocházejí.

České zlaté ručičky (Zlaté české ručičky)

Zlaté české ručičky nebo Zlaté české ručičky označují schopnost českého lidu vyrobit si cokoli sám. Potřebujete mít doma zavedenou elektřinu?

Žádný problém, to strejda umí! Potřebujete vestavěný nábytek? Nevolejte profesionály, my to zjistíme! Tato situace ilustruje postoj mnoha Čechů k výrobě věcí, které potřebují, než aby to nechávali na profesionálech.

Ne, že by jim nevěřili, tento zvyk pochází ze 40 let komunismu, kdy i jednoduché věci byly vzácné a lidé si na to museli přijít sami. Hovoříme o době relativně nedávné, kterou si mnozí Češi ještě pamatují, takže jsou nejen zvyklí vyrábět si věci sami, ale jsou v tom i dobří.

Co Čech to muzikant

České oslavy vždy provázela spousta hudby. Dříve nebyly ustanoveny žádné odborné týmy, za tuto nenahraditelnou součást každé sklizně, vánoční popř. kapucí. Nástroje i schopnost na ně hrát se dědí z generace na generaci. I dnes je velmi běžné hrát na jeden nebo více hudebních nástrojů.

V osnovách základní školy je každý týden několik povinných hodin hudební výchovy a mnoho dětí chodí po škole na hodiny hudební výchovy. Česká republika má velmi unikátní síť Veřejné umělecké školy Se třemi hlavními směry na výběr – výtvarné umění, hudba a tanec. Třídy jsou dotované státem a stojí tak málo, že si je může dovolit každý.

Výuka probíhá po škole a je považována za formální hudební výchovu. Děti se mohou přihlásit ve věku 5 – 7 let a celý kurz trvá 7 + 4 roky. Ať už si děti vybírají nástroj nebo zpívají, vždy je ke studiu každý týden povinná hodina hudební teorie.

Kdo neskáče, není Čech, skákej, skákej, skákej! (Kdo neskáče, není ech, hop, hop, hop, hop!)

Toto mladé přísloví vyrostlo na hokejových zápasech, které Češi tak milují. Je to český způsob fandění jejich oblíbenému týmu. Podívej se sám: