Zaměřit se na zachování odkazu komunistické éry pro nový výzkum

Tisíce památek v České republice se během pěti desetiletí komunistické vlády rozpadly. Mnoho z nich zůstalo opuštěných, znehodnocených k opravě, zatímco jiné byly zničeny na zem.

Ačkoli ničení historických památek bylo v minulosti přesně definováno, nebyl proveden žádný komplexní výzkum zaměřený na zachování dědictví komunistické éry.

Historici z Akademie věd a dalších institucí, včetně Ústavu pro studium totalitních systémů, se tématu začali věnovat podrobněji. Prvním krokem v jejich výzkumu byla konference, která se tento týden konala v Praze.

Kristina Oleková z Akademického ústavu dějin umění, jedna ze spoluorganizátorů konference, říká, že ničení historických památek bylo výsledkem několika faktorů. Jedním z nejdůležitějších bylo znárodnění soukromého majetku krátce po skončení druhé světové války:

Stát se chtěl starat o starožitnosti, alespoň do určité míry. Úkol však byl příliš velký, zejména pro centrálně řízenou ekonomiku.

„Pouze v Čechách bylo více než tisíc hradů a paláců, většinou v soukromém vlastnictví, a najednou, za pouhých pět let, je převzal stát, který se o ně měl postarat.“

Dalším problémem je, že o starožitnosti není dostatek kvalifikovaných lidí, říká profesorka Milena Housirová, která vyučuje památkovou péči na Fakultě architektury ČVUT:

„Krátce po válce a ještě před padesátými léty začal režim prosazovat industrializaci stavebnictví. V důsledku toho začali soukromí řemeslníci odstraňovat.“

„Mnoho z povolání, která byla do té doby běžná, již neexistuje. Při stavbě montovaných budov byly použity všechny možnosti a mnoho stavebních dělníků ani nevědělo, co je to cihla.“

Opomíjené účinky se negativně projevily na komunistickém systému. Paní Hauserová říká, že protože úřady neměly prostředky ani vůli ji uchovat, byly vydány příkazy k její demolici:

Existovala silná tendence ničit zchátralé ruiny. Proto bylo mnoho opuštěných kostelů a hradů vyhozeno do vzduchu, takže je nebylo možné vidět. Mnoho z nich mohlo být zachráněno a posloužilo by nějakému účelu. Pocit neúspěchu však hrál důležitou roli. “

Paní Hauserová konstatuje, že ideologie hrála také důležitou roli při zachování památky za komunismu. Například větší pozornost byla věnována zachování obsedantních účinků. Historická místa z období baroka byla často opomíjena, protože představovala to, co komunistický režim považoval za temnou éru v historii země.