České kvarteto dobře zběhlé v hudbě své domoviny

České kvarteto dobře zběhlé v hudbě své domoviny
Bennewitzovo kvarteto | Kredit: Petra Hájeska

a Bennewitzovo kvartetoz Prahy přivezl v neděli 7. dubna do biskupského kostela sv. Františka hudbu čtyř českých skladatelů na koncertě San Jose Music Society. Rok 2024 byl vyhlášen „Rokem české hudby“, ale výběr dobrých děl a takové klasiky není třeba omlouvat.

Středobodem programu byl Smyčcový kvartet č. 2 Leosze Janáčka („Intimní dopisy“). Tato vysoce variabilní kompozice může vypadat velmi odlišně od interpretace k interpretaci. Bennewitzovi hráči představili skladbu, jako by zobrazovala vrcholné setkání dvou velmi odlišných hudebních stylů.

Části vystoupení byly drsné a extrémně moderní: kovové zvuky smyčců, napjaté, zběsilé melodie s drsným doprovodem, skřípání a skřípání a to, co lze nejlépe popsat jako ječení nebo zvuk stroje s bílým šumem. Jemné, hladivé lyrické pasáže v nápadném kontrastu podtrhují melodickou krásu Janáčkova psaní. V těchto chvílích se objevily i jemné, hluboké struny a některé jemně hřejivé harmonie. Závěrečný pohyb byl veselý, veselý a stejně zdvořilý.

Tyto dva hudební jazyky se v průběhu díla neustále střídaly, někdy v kombinaci s výkřiky nebo šílenými zpěvy v jednom nástroji s melodickým doprovodem v druhém. Hráči se plně oddali oběma termínům. Přinesly osobitý rytmický rytmus dalších Janáčkových děl. Valící se figury na konci třetí věty se zdály nápadně shodné s předposledním Allegrettovým finále skladatelovy Sinfonietty.

Jako překvapení na Janáčka Bennewitz Players uvedli Largo sostenuto ze Smyčcového kvartetu č. 1 e moll Bedřicha Smetany („Of My Life“). Smetana do tohoto kvartetu vložil spoustu bolesti spolu s melodickou krásou. Toto vystoupení rozbilo kus podobně jako Janáčkovo, jemné pasáže se střídaly se vzteklými pulzy a lapáním po dechu.

Přestože Klavírní kvintet č. 2 A dur Antonina Dvorjaka poskytuje spoustu příležitostí pro podobný split přístup, Bennewitzovi hráči a pianista Arsenty Kharitonov k němu odmítli takto přistupovat. Velká část Dvořákovy hudby vítá radostná, přímočará vystoupení. Tito hráči vytvořili živou a dramatickou show, která se v pomalých úsecích obrátila k srdceryvné lyrice a spojila ji v přechodech do rychlé hudby. Ani v těch nejšílenějších pasážích nepředvedl nic, co by se blížilo krutosti.

READ  Marjolene Nikiza: Keňská mašina na střílení gólů, která se umístila v čele tabulky střelců v české lize
Arsenty Kharitonov

Pro jednou v tomto díle znělo trio stejně: stejné scherzo, ale zpomalené na plazení. Hráči tohoto spojení dosáhli pokračováním intenzivní jízdy, a to i v pomalých úsecích. Teprve na konci, při nejkrvavějším pohybu, se hybnost trochu roztočila.

Přídavkem bylo Scherzo z Klavírního kvintetu Es dur Roberta Schumanna, jedné z Dvořákových inspirací. Toto ohnivé hnutí se jevilo se stejnou působivostí jako nejjasnější momenty českého skladatele.

Koncert zahájil krátkou skladbou „Téma a variace“ (1936) Hanse Krassy, ​​česko-německého židovského skladatele, který zemřel v Osvětimi. Námětem je známá píseň, kterou Krása napsal pro divadelní hru. Rozdíly zahrnují trochu jemného slizu zde, trochu kovového bzučení tam a nádech jazzu. Je to fantasy kousek prezentovaný Benowitzovými hráči se spoustou kontrastů.

Zvuková kvalita Bennewitzova kvarteta byla lehká a jasná, zejména v houslích, které dodávaly měkkost lyrickým pasážím. (Tato kvalita tónu byla pravděpodobně způsobena z velké části akustikou sálu.) První houslista Jacob Fischer byl vůči retardům a dalším změnám tempa svobodnější než jeho kolegové. Jeho hlas dobře splýval s druhým houslistou Stjepanem Žižkem – který pronesl všechna úvodní vystoupení.

Benowitz Quartet a Arseny Kharitonov v biskupském kostele sv. Františka | S laskavým svolením San Jose Music Society

Ještě působivější byla nižší skupina hráčů, houslista Jiří Pinkas a violoncellista Stjepan Duligal. Jejich dva nástroje zněly při společné hře téměř identicky, což v Janáčkovi často dělali. Každý dostal šanci projevit svou individualitu i v delších sólech, zejména ve Smetanovi.

Když Kharitonov vstoupil do kapely, ukázal se jako pianista s disciplinovanou a dokonce zdrženlivou osobností. Vždy podporoval hráče na smyčcové nástroje a nikdy se neposouval zvukově do popředí, a to ani v nedoprovázených pasážích, díky nimž byl zvuk podprahově bohatší.

Pětice muzikantů vytvořila zajímavou kombinaci. Prokázali také, že čtyři čeští skladatelé měli mezi sebou dostatečnou pestrost, aby zajistili zcela uspokojivý koncert.

READ  Český vědec: migraci zvířat ohrožuje změna klimatu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *