Muzeum plzeňských panenek mapuje bohatou historii české loutkářské tradice

Muzeum panenek bylo otevřeno v roce 2009 ve středověkém venkovském domě s renesanční fasádou, bývalé koupelně ze 17. století. Dnes budovu obývá přibližně 200 panenek, starověkých i současných. Kurátorka Veronica Blacha nás vezme na prohlídku s průvodcem, která začíná v přízemí:

Výstava začíná sekcí o počátcích loutkářského umění v Plzni. Máme obrazy věnované oblíbeným loutkářům a také unikátní mistrovské dílo – obnovené divadlo pernikáře Čeňka Škody z konce 19. století, které bylo prvním stálým loutkovým divadlem v Plzni. Je to model založený na konzervovaném negativu.

Foto: Magdalena Hrůzenková, Radio Prague International

Čeněk Škoda v létě prodával své výrobky na jarmarcích a poutích, v zimě hrál divadelní představení. Divadlo bylo postaveno v zadním traktu jeho domu a bylo oblíbené zejména u dětí, protože si hrál s půlmetrovými panenkami, které uměly chodit, a využíval bengálských ohňů a dalších atrakcí.“

„Je tu král, královna a rytíř, což byly slavné osobnosti na přelomu 19. a 19. století.“

Jak vysvětluje muzejní učitelka Jana Kochová, jde o originální dřevěné panenky, dosahující půlmetrové výšky a více než stoleté stáří.

„Jsou to zásadní postavy, protože loutkáři, kteří cestovali v sedmnáctém a osmnáctém století, měli poměrně dost loutek na hraní. Výroba loutky byla složitá a nákladná. Postavy musely být neutrální a mít neutrální mimiku, aby loutkáři mohli používat v různých rolích.“ Panenka může hrát roli princezny, královny, služebné nebo dokonce čarodějnice.“

„Tyto loutky, nejoblíbenější typ loutek u mobilních loutkářů. Loutky jsou vyrobeny z měkkého lipového dřeva, které se snadno vyřezává. Většinou mají na hlavě připevněný drát, na kterém je připevněn dřevěný ruční ovladač. Jsou tam připevněny provázky na ruce a nohy loutky, aby se pohnula.“

Další část galerie je věnována rodinným loutkovým představením z počátku 20. století. Hned vedle nich vystavuje Muzeum loutek jednu ze svých největších atrakcí, nedávno zrestaurované svatební dioráma Světlušek.

READ  Tenis: Pátá semínka Elina Svitolina porazila českou Krichkovou, sportovní zprávy

Diorama vzniklo na objednávku Světové výstavy v New Yorku v roce 1939, vytvořil ho světoznámý tvůrce loutek a plzeňský rodák Jerry Trinka, ale do Spojených států se dioráma kvůli okupaci Československa nikdy nedostalo. Yana Kochova popisuje unikátní výstavu:

„Jerry Trinka je inspirován knihou Jana Karaviata Příběhy světlušek, kterou také namaloval. Diorama se jmenuje Svatba světlušek, ale ve skutečnosti se díváme na svatbu broučků. V diorámě je 57 loutkových postaviček. Je tam nejsou jen brouci, ale i šneci a kobylky.A rostliny…

„Na nich je vzrušující, že některé z nich zůstaly v původním stavu, takže máme sušené rostliny a trávu z roku 1939. Ostatní květiny jsou umělé. Vytvořil Jiří Trnka ve spolupráci s firmou, která vyrábí klobouky a má zkušenosti s výrobou květin motivy.”

Foto: Magdalena Hrůzenková, Radio Prague International

Další výraznou postavou belsenské loutkové scény byl Karel Novák, ředitel tzv. Letního loutkového divadla. Divadlo bylo v západočeském městě provozováno v letech 1913 až 1935 a podle Jany Kochové bylo velmi oblíbené:

Plzeň byla vysoce znečištěným průmyslovým městem. Místní učitelé chtěli, aby děti trávily prázdniny venku, a proto se tomu říkalo Letní táborové loutkové divadlo. Oslovili loutkáře a loutkoherce s nápadem natočit loutková představení, jejichž výtěžek byl použit na financování těchto ozdravných pobytů. Projekt měl v Plzni obrovský úspěch a proslavil loutkové divadlo ještě více než dříve.

Karel Novák, původním povoláním loutkář, byl pozván do divadla a vystupoval zde s celou rodinou. Později se usadil v Plzni a jeho vystoupení v kapele tam měla velký úspěch. Měl také bohatou paletu loutek, což nebylo v té době neobvyklé“.

„V muzeu máme velký mechanický model Divadla Karla Nováka, kterému říkáme Loutkomat. Díky němu mohou diváci vidět ukázky ze tří jeho her.“

Karel Novák nechal panenky vyrobit týmu sochařů. Tehdy ještě nebyly syntetiky, takže se používaly lidské vlasy a vousy, ale také zvířecí chlupy.

Kromě Loutkomatu jsou v plzeňském muzeu k vidění i další známé postavy z her Karla Nováka, například čert Belial, který je starý asi 200 let a patří mezi nejstarší vystavené tuzemské loutky, nebo historické postavy Jana Husa. a Jan Zychka.

Jedním z nejkrásnějších mupetů je šest tanečnic oděných do slovenských moravských krojů, svázaných nitěmi do jediného šátku. Loutku tedy ovládal jeden herec, který musel být opravdu zručný v rozpohybování tanečníků bez zamotání provázků.

Jozef Scuba, výtvarník, výtvarník, režisér a všestranný loutkoherec, snad nejznámější z českých loutek Spejbla a Hurvínka, který sám mluvil a režíroval, začal svou kariéru v Divadle Karla Nováka kolem roku 1917. Kurátorka Veronica Blacha vysvětluje, jak se loutky narodili se:

Na přelomu 19. a 20. století se na scéně poprvé objevila panenka Spejbl, kterou podle návrhu Josefa Skupy vytesal Karel Nosek, asi o šest let později vytesal panenku Horvenck na z vlastní iniciativy. Dvojice se stala velmi populární.

Josef Scuba Foto: Magdalena Hrůzenková, Radio Prague International

Když Josef Skupa kolem roku 1930 otevřel své loutkové divadlo, stali se jeho hlavními protagonisty Spejbl a Hurvínek. Jak byli známí v zahraničí. Hned po válce se Josef Scuba přestěhoval do Prahy, kde založil divadlo Spiegel a Hurvenck. Existuje dodnes a obě panenky tam vystupují v různých hrách.“

Plešatá hlava, velké uši, hřbet a dřeváky – to jsou hlavní znaky Spejbla, který poprvé vystupoval v nočních klubech pro dospělé. Po nějaké době se z Hirvinkova otce stal nezbedník. Panenka má v hlavě speciální mechanismus, který Hurvinkovi umožňuje koulet očima.

READ  České hrady a zámky prožívají těžké časy

Zatímco o postavách Spejbla a Hurvínka toho víme hodně, o panenkách je dostupných informací méně. V průběhu let bylo vytvořeno mnoho verzí pro vystoupení na jevišti a v televizi. Panenky vystavené v Plzni nejsou originály, ale kopiemi z 30. a 40. let, vysvětluje Jana Kochová:

„Nevíme, kde byly originály. Spejbl hrál zpočátku malé role v divadle, často vystupoval s živým psem, který na něj skočil a strhl ho. Panenka byla tedy několikrát předělávána a není jasné, kde skončilo to.“

„S Hurvínkem je to složitější. Někomu ho prý daroval sochař Gustav Nosek a šušká se, že skončil v Moskvě. Pokud někdo najde originál Spejbla a Hurvínka, bude to objev století.“ !“

Spiebel a Horfink |  Foto: Magdalena Hrůzenková, Radio Prague International

Druhé patro Muzea loutek je věnováno současnému loutkářskému umění, zejména plzeňskému divadlu Alfa. Návštěvníci se mohou vystavené panenky také dotýkat a pohybovat, říká Eva Kochová:

„Nyní jsme v nejzábavnější části našeho muzea, kterou je muzejní divadlo. Návštěvníci si zde mohou vyzkoušet vedení loutek, mohou si na jevišti zahrát pohádky. Máme zde různé druhy loutek – klasické loutky loutky i figuríny.“

Staletá česká loutkářská tradice je od roku 2016 součástí Seznamu nehmotného světového dědictví UNESCO. Pro ty, kteří se chtějí dozvědět více o české kultuře, malé i velké, je plzeňské muzeum panenek rozhodně místem, které navštíví.



Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *